neděle 21. května 2017

Módní ikona filmového plátna

Vím, že už vznikly spousty článků, které se věnují těm největším módním ikonám stříbrného plátna. Vždy se v nich objevují jména herců jako je například rebelský Steve McQueen nebo elegantní Marcello Mastroianni a mnoho dalších, kteří se za posledních sto let objevili ve filmu. Ano, těch jmen je nespočet, ale všiml jsem si, že mi tam vždy jedno tak nějak schází. Dotyčný sice nikdy nebyl úplný krasavec, nicméně svým stylem jednoznačně vynikal, a to nejen ve své době. I dnes je pro mě velkou inspirací.


Prozradím, že se narodil 9. dubna 1933 v Neuilly-sur-Seine a ve Francii je známý i pod přezdívkou Bébel. Jak jistě řada z vás dobře tuší, řeč je o Jean-Paulovi Belmondovi. Jak jsem již zmínil, Belmondo nikdy nebyl dokonalý krasavec. Jako bývalý boxer má trochu nevzhledný přeražený nos, přesto si ho nikdy nenechal chirurgicky opravit. Co ale Belmondovi pomyslně chybělo na kráse, s přehledem dohnal obrovským charismatem, a tak není divu, že jeho náručí, nejen tou filmovou, prošla pěkná řádka žen. Myslím, že to byl především smysl pro humor a nadsázka spolu s výjimečnými fyzickými dovednostmi, co umožnily Belmondovi přesvědčivě ztvárnit všechny jeho velké role. Ať už to byl drsný gangster ve filmu Borsalino, neústupný ochránce zákona ve filmu Policajt, rošťák i elegantní svůdník ve filmu Veselé Velikonoce, sympatický podvodníček ve filmu Velký či odvážný dobrodruh v Muži z Ria, všechny zahrál levou zadní.


Jeho rodina ho podporovala v tom stát se hercem, nikdy však nepatřil mezi opěvované studenty konzervatoře, kterým je předvídána velká budoucnost. Po několika odmítnutí u divadla přešel právě k filmu, kde stvořil do té doby nevídaného, šarmantního, ale i lehce bláznivého hrdinu, který často nebyl ani jednoznačný "klaďas", ale ani "záporák". Belmondova hvězda začala ihned po jeho debutovém filmu strmě stoupat, takže není divu, že šel doslova z role do role - a takto mu to vydrželo až do konce 80. let.

A co že se mi vlastně na jeho stylu líbí a co je mi nejvíce blízké? Vždy to byl on, kdo na sebe rád strhával pozornost. Měl na sobě třeba jen nevýrazný šedý oblek, ale vzal si pod něj zářivě červený rolák a rázem byl ve středu dění. Uměl vzájemně kombinovat i obyčejné věci a vždy je něčím nápaditě oživit, zároveň byl pokaždé nenucený, ať už měl na sobě na míru ušitý oblek nebo jen džíny a koženou bundu. Když se na jeho styl dívám z pohledu dnešní módy, víc by mi seděl na Itala než na Francouze. Možná to bude i tím, že Belmondova rodina měla své kořeny právě v Itálii. Paříž samozřejmě považuji za jednu z největších módních metropolí, ale když se nad tím zamyslím, připadá mi, že pověstný francouzský styl a šarm se časem pomalu vytrácí a dnes z něj nic moc nezbylo, hlavně, co se týká běžných lidí na ulicích.

Žádné komentáře:

Okomentovat